Teorie

Nedá mi to, abych sem na úvod nevložil článek od Matěje Kopeckého ze skupiny MANASSES - PROJEVY RADOSTI: 

Co má být obsahem textu písně?

otázka ke Kristu, provolání k současným křesťanským hudebním skupinám

Hudebníci chtějí hrát, ale nevědí co říct. Je to důvod, proč texty NEOSLOVUJÍ, často máme pocit, že jsme je již mnohokrát četli, slyšeli.

ZAMLŽUJÍ, prokousáváme se básnickými obrazy, abychom opět zjistili, že smysl písně je mělký.
NEPŘEKVAPUJÍ, znuděně konstatujeme, že ze stovek cizích jazyků používají stále jen ten nejznámější.

UHÝBAJÍ, opakujeme si s nimi tisíckrát zhudebněné pasáže z Bible, abychom se nedozvěděli, jaký k nim mají vztah.

Když si hudebníci ujasní svůj vztah k Bohu, přestanou hrát.

V Í C E Z N A Č N O S T

Texty o nás říkají takřka všechno. Některé věci přímo, jiné oklikou. Nikdy si nemůžeme být zcela jisti, co hudebník prožíval při psaní textu, ale pokud jsme text psali my, přemýšlejme nad ním a domysleme o čem skutečně vypovídá.

Pokud píšu jednoduchou evangelizační píseň, ve které shrnuji základy křesťanství, je to vlastně píseň o mém úsilí, jak mluvit k druhým o Kristu. Proč raději nenapíšu text: "Jak říct srozumitelně druhým o Kristu?"

Nebo mi ta křesťanská teorie připadá pro lidi příliš nesrozumitelná, bojím se že jak povím pár křesťanských frází, že se té písni hned vysmějí, a proto zvěst skrývám do přirovnání a šifer, do básní a nejednoznačností. Proč tedy raději nenapíšu text: "Děsí mě opovržení."

A nebo jako mučedník napíši trapnou píseň a posměchu se postavím čelem! Proč raději nenapíšu: "Jsem ochoten pro Krista trpět"

Možná si říkám, že by zněla lépe v angličtině, proč tedy raději nenapíšu text písně: "Anglický jazyk je libozvučný a moderní."

Nebo při psaní té písně řeším nejasnosti, jednoduché pravdy evangelia nejsem schopen nekriticky přijmout. Proč tedy nepíši o tom? Nebo to neshrnu v písni: "Lze skutečně takto věřit?"
Možná se mi rozkládá vlastní osobnost, nemohu ty všechny věci domyslet. Proč tedy nepíši text: "Nedokážu soustředit myšlénky."

Nebo kladu Bohu otázku, zda má vůbec cenu psát tuto evangelizační píseň. Proč tedy nenapsat text: "Co má být obsahem textu písně?"
 

Z Ř E T E L N O S T

Pokud naše texty mluví oklikou a ne přímo, vypovídají zejména o našem pokrytectví či strachu. Extremismus je spojován se zlem a průměrnost proto bývá chápána jako dobro. Ale u Ježíše se setkáváme s radikálním a nesmlouvavým jednáním. "Syn člověka" nás nutí jednat zřetelně a extrémně: Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. (Zjevení 3, 16)

N E P Ř E N O S N O S T

Nelze převzít víru po rodičích, každý se rozhoduje před Bohem sám. Podobně naše texty, přestože jsou takřka totožné se starými a liší se jen ve způsobu podání, vypovídají spíše o tom, že reprodukujeme převzatou teorii a proto jsou nevěrohodné, nedokážeme je zpívat přesvědčivě, protože my sami se ve skutečnosti, v nejhloubějším nitru, zabýváme jinými věcmi. Buďme si alespoň vědomi že tyto písně vypovídají o nás něco trochu jiného, než o těch, kteří je zpívali před námi. Řešíme otázku, jak jinak povědět to samé? Povězme něco jiného, povězme třeba: "Řešíme tuto otázku." Teprve, když v upřímnosti odkryji své nitro, teprve pak může být zvěst přímočará a naléhavá, podobně jako Kristova. Musíme zápasit o požehnání jako Jákob. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla Jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." (1. Mojžíšova 32, 27)

N O V Á P Í S E Ň ?

Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo. (Kazatel 3, 15) Je křesťanství uzavřený systém, o kterém nejde říct nic nového? Křesťanství je o konkrétním životě jednotlivého člověka a proto je v osobní rovině vždy nutno prozápasit, probojovat, nejen znovu, nýbrž i nově (minimálně alespoň ze subjektivního hlediska neopakovatelně) svůj vztah k Bohu. Ten přicházející čas, ačkoliv je z principu stále sejný, je pro člověka nový. Ale mluví-li naše texty o tom, proč nehovoří přímo? Proč raději nenapsat píseň: "Je mi špatně z toho, že se věci opakují a že nelze říct nic nového." Bude to alespoň pravdivé.

TOTO JE DNES TA NOVÁ PÍSEŇ! (ve skutečnosti je sice stará, jako Jákobův zápas s Bohem, ale pro nás osobně i pro ty kteří nás poslouchají přináší mnoho nového (či snad lépe z objektivního hlediska alespoň "subjektivně neznámého") protože: "Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." (Jan 3, 8)

Matěj Páral, 2001 (MANASSES - PROJEVY RADOSTI)