Příprava materiálu

3. Příprava materiálu

Příprava materiálu patří mezi nejméně atraktivní a přece velmi potřebné činnosti textaře. Může probíhat jako samostatná etapa tvůrčí práce (pokud si textař zvolí téma a hledá k němu potřebné informace) anebo, což je častější jev, probíhá tato činnost průběžně vedle vlastního psaní textu.

Já osobně používám oba způsoby přípravy materiálu, přičemž první volím v případě konkrétního záměru a druhý používám průběžně a vlastně neustále.

U této průběžné přípravy materiálu, kterou můžeme nazvat hledáním motivů, se krátce zastavíme.

Oč vlastně jde? Jde o to, aby textař měl neustále oči otevřené pro své okolí, pro život kolem sebe, nejen život církevní, sborový, křesťanský, ale i pro život všední, světský. Aby dovedl vyhmátnout citlivá místa, styčné plochy problémů a složitých situací, aby dovedl odhadnout příčiny konfliktů vnitřních i vnějších a aby bylv pohotovosti toto vše zaznamenat.

Tímto způsobem získává neobyčejně cenný materiál, pro jehož vyhodnocení se krystalizují skutečně aktuální témata pro texty písní.

K průběžnému hledání motivů patří i průběžné hledání jazykových prostředků.

Bohatost našeho mateřského jazyka je nezměrná a co do půvabu vyjádření nepřekonatelná. To otevírá široké možnosti pro nové, nekonvenční, krásné a výstižné spojení jazykových prostředků k vyjádřnení daných situací.

Vede-li si textař poznámky, ve kterých zachycuje tyto novotvyry a nová spojení, pak si připravuje slušná zázemí pro kvalitní práci s textem.

Co se týká poznámek, je vhodná systematizace, úměrná množství poznámek a intenzitě tvorby.

Časem se totiž mohou poznámky rozrůst natolik, že se stanou značně nepřehledné. Proto je vhodné již zpočátku oddělit různé tématické okruhy, kterých se poznámky týkají.

Například okruh motivů můžeme rozdělit na témata z první kapitoly: bohoslužebná, evangelizační, rodinná, apod.

Okruh jazykových prostředků můžeme rozdělit zase podle jazykových kategorií (přídavná jména, příslovce, ap.) nebo podle významu slovního spojení (láska, radost, spokojenost, úzkost, apod.).

Je velmi praktické, použijeme-li některé poznámky do textů, označit je tak, abychom je podruhé (nebo častěji) již nepoužili - zbráníme tím tak nežádoucímu jevu - častému opakování stejných slovních spojení v našich textech.

Samozřejmě, že se setkáme nebo nás napadnou taková slovní spojení, o kterých jsme přesvědčeni, že nemohou být nikdy použita v textu písně. Přesto i ty doporučuji zapsat. Jednak nevíme jaký text budeme psát za pár let a jednak i z těch njeméně přijatelných spojení můžeme vydolovat inspiraci k rozvinutí zajímavých textařských možností. I tak, samozřejmě, zůstane velký odpad - s tím se musí vždycky počítat. Tím však poznámky neztrácejí svou hodnotu.

Probíhá-li příprava materiálu nárazově, jako jedna etapa textařovy práce, pak ji můžeme nazvat hledání pramenů.

Má-li textař zajímavé téma a chce-li ho zpracovat poučeně a nezkresleně, je vhodné k této problematice vyhledat prameny. poučit se lze v Bibli, v teologické literatuře, v Biblickém slovníku, v psychologických studiích, v encyklopediích, v naučných slovnících, apod.,podle toho, čeho se téma týká.

V jedné ze svých psní jsem chtěl vyjádřit naši soudobou závislost na konzumním způsobu života a zaznamenal jsem shodu / podobnost s modloslužbou starozákonní modle Molochovi. Abych se patřičně informoval, prostudoval jsem si v Biblickém slovníku heslo Moloch a dospěl jsem k dalším aplikacím starověké modly na novověkou. V tomto případě mě Biblický slovník nejen seznámil s dobovými reáliemi, ale také mi pomohl vyvarovat se chybných závěrů a náhodných podobností. Mimo jiné mi na příkladu Izraele ukázal reálný způsob rozchodu s modloslužbou - rozbitím modly. Toto starozákonní východisko může ilustrovat východisko i pro dnešního člověka. takže příprava materiálu významně ovlivnila i konečnou podobu písně i její duchovní rozměr.

Hledání pramenů může být tak trochu dobrodružnou výpravou za poznáním, pokud ovšem víme, kde hledat. Je výborné, má-li textař k dispozici rozsáhlejší knihovnu s biblickou literaturou. Pokud ne, může využít služeb sborové knihovny nebo církevní školy.

Je dobré tuto záležitost nepodceňovat. Přdcházíme tím nejen zbytečným diskusím a poravámv textu, ale často i poněkud trapným situacím, proklouzne-li závažná chyba v textu na veřejnost. Proto byby měl textař přípravě materálu věnovat patřičnou, ne-li zásadní pozornost.