O smutku Celý článek
O smutku
| OD: Anael | KDY: 20.06.10 17:32:18 | ||
|
Můj smutek je vzpomínkou duše na lehkost a bezstarostnost bytí. Při smutku mi stékají slzy, ty průhledné kapičky, které se rodí v srdci a zrcadlí se v očích. Pohybem ruky je stírám, jsou tak podobné rose. Na rozdíl od ní jsou však slzy něčím víc než usazenou vodou, která vzniká kondenzací vodní páry v okolním vzduchu. Jsou výkřikem osamocenosti, kterou pociťuji mezi lidmi. Někdy má duše křičí až do nebes. Jako by tam hledala odpověď na to proč jí je někdy tak strašně smutně. Dnes po dlouhé době zase vidím na nebi hvězdy a neúplný měsíc namalovaný jako by dětskou rukou. Smutek je něžné objetí, ve kterém je tolik krásy. Jsem básník a básník nemůže být jenom v radosti. Básníkův smutek je touhou po sjednocení se ztracenými kousky své duše. Básník má v srdci tolik krásy, že kdyby se jeho duše neroztříštila na milióny kousíčků krás, jeho srdce by explodovalo v jediném okamžiku a láska, která by se vylila na svět, by znamenala pro svět zkázu, protože tak vysoké vibrace by svět roztrhalo v jediném okamžiku. Smutek bývá vyvažován radostí, jako bývá vyvažována láska s nenávistí či světlo s tmou. Aby mohl život existovat, musí být neustále vyvažován protichůdnými, avšak vzájemně se doplňujícími polovinami. Člověk potřebuje svá těžítka, aby dokázal žít svůj pozemský život na hrubohmotné úrovni. Na světě žili lidé tak vysokých vibrací, že nemohli ani pohlédnout vzhůru, protože by okamžitě umřeli steskem. Proto se často dívali k zemi, směrem dolů a tak snižovali své vibrace. Jejich oči byly sluncem a dokázaly by spálit všechno na popel. Proto potřebovali aspoň za deset deka smutku, jako závoj přes oči. Proto se nestyďte za své slzy. Ani já se už nestydím za slzy. Nikdy však nepláču před lidmi. Svůj smutek skrývám, jako drahocennou perlu. Pláču jen v tichu noci, kdy svědkem mi je jen můj strážný anděl. Ticho mi zpívá večerní sonátu a ve mně se vzdouvá nepochopitelný prostor. Kdo jen dokáže uchopit mé vlastní hlubiny. Ani já sám to nedokážu. Jsem básník, pláču v tichu.
|
|||
