Píseň v církevním životě

1. VÝZNAM PÍSŇOVÉ TVORBY PRO CÍRKEV

Píseň v církevním životě

píseň se od mluveného slova liší tím, že obsahuje emociální náboj reprezentovaný melodií. Obrací-li se píseň na posluchače stejnými slovy jako řeč, pak zasahuje širší oblasti jeho bytosti, zejména psychiku a její emociální zdroje. Píseň mobilizuje a aktivizuje ty nejskrytější rezervy lidského vnímání. Rytmus a melodie šiní slovo přitažlivější, naléhavější, krásnější. Právě pocit krásna hraje v písni důležitou roli pro uspokojování estetických potřeb posluchače. Dá se říci, že píseň je vrcholem lidské komunikace. Nelze si představit dokonalejší způsob vyjádření myšlenky.

Svědčí o tom i postavení písně v dějinách lidstva Ty nejušlechtilejčí myšlenky, pocity a prožitky, i přání, vyjadřovali lidé písní.

Také Boží lid nalézal v duchovní písni v každé době potěšení a povzbuzení pro svůj život lásky a služby. Písní chválil Pána Boha, písněmi mu děkoval za spasení a vysvobození, zpívanou modlitbou předkládal Pánu Bohu svou boles a žal.

Nejstarší dochované písně jsou staré téměř tři tisíce let. Najdeme je v biblické sbírce žalmů. Žalmy byly ostatně velmi oblíbené i v prvotní církvi (jsou v Novém Zákoně nejčastěji citovanou biblickou knihou). A o tom, že se jejich význam nijak nezměnil, svědčí skutečnost, že se přes všechny proměny časů dochovaly až do dnešních dnů.

Od počátku bylo místo žalmů v bohoslužbě. Ta ovšem měla ve starém Izraeli jinou podobu, než na jakou jsme zvyklí ve svých církvích. V podstatě šlo o kultické drama. Spasitelné skutky Boží se v Jeruzalémském chrámě předváděly dramaticky. Dá se předpokládat, že žalmy kdysi tvořily souvislá liturgická pásma k jednotlivým slavnostem. Jejich pořadí bylo pevné. Nezměnilo se ani po zajetí bybylónském, když v synagogální bohoslužbě začali židé zpívat jednotlivé žalmy bez ohledu na jejich původní určení. také novozákonní citáty dokazují, že se v době prvotní církve jednotlivé žalmy uplatňovaly jako samostatné písně nebo modlitby a že byly zvláště oblíbeny ty, které bylo možno vztahovat na Ježíše Krista jako zaslíbeného Krále - srov. Žalm 2 a 110 v Žd 1, ˇalm 8 v Žd 2 apod.

Znění žalmů bylo v průběhu let nejednou uhlazováno a aktualizováno. Žalmy samotné se pak staly ideovou základnou, která po staletí usměrňovala tvorbu duchovních písní. Také rozvrstvení žalmů se na dlouho stalo nevyčerpatelným návětovým zdrojem. Žalmy představují rozmanité literární útvary, především chvalozpěvy, žaloszpěvy, modlitby, poučující písně, vzývající, k připamatování, k díkůvzdání, ke dni odpočinutí (sobotní žalmy), při posvěcení (Hospodinova) domu, apod. Není tedy divu, že tyto tématické okruhy byly dostatečné pro církevní tvorbu duchovních písní starověkem počínaje, přes středověk až na samý práh novověku.

Tehdy se zrodil nový typ písně - tzv. probuzenecké písně - který známá úsřední témata(Bůh, Syn, Duch svatý, církev) dále rozšířil o další okruhy:

- evangelizační (cesta spasení, bída hříšníka, pozvání k Ježíši, probuzení a pokání, znovuzrození, odevzdání se a posvěcení, radost a vděčnost vykoupených, jistota spasení, apod.)

- život křesťana (následování, společenství s Pánem, ve službě, ve zkouškách víry, boj víry a vítězství, vyznávání Pána Ježíše, napomínání a povzbuzení)

- sborový život (boží Slovo, společenství, křest, večeře Páně, oddělení ke službě, starý a nový rok, apod.)

- rodinný život (rodiče a děti, svatba, přinášení dítek, pohřeb)

- věčný život (smrt, vzkříšení, soud, věčná blaženost, touha po věčném domově)

Toto široké spektrum tématických okruhů pro písňovou tvorbu přetrvává prakticky stejné až do nešní doby. Zdá se, že pro dnešní textaře je nejpřitažlivější okruh vedle chvalozpěvů (někde chvály) okruh evangelizační. Zřejmě proto, žeže otevírá nové a efektní možnosti, jak překlenout současnou mdlobu našich církví autentiscky oslovit dnešní konzumní svět.

Pokud však jde o intenzitu užívání písní, pak zřetelně převládá okruh bohoslužebný - zejména chvalozpěvy (chvály), modlitby a další liturgická témata.

Duchovní píseň si tedy získala v našich církvích pevné a nezastupitelné místo. Stala se součástí sborového i každodenního života nás křesťanů.